Gabriela Boček Ježková

Motto: „Změnou, kterou ve světě hledáme, se musíme stát my sami.” Mahátma Gándhí

Narodila jsem se v Brně, kde jsem šla poprvé do školky a školy, dále na gymnázium a PdF MU.

Od prvního ročníku na gymnáziu jsem jezdila doučovat děti a častokrát mi bylo moc smutno z dusné atmosféry v rodinách a neštěstí, které bylo cítit, kdykoli se o škole začalo mluvit. Ve třetím ročníku jsem napsala studentskou práci o alternativních školách, díky které jsem se dostala na velmi zajímavá místa, a v ročníku posledním jsem absolvovala kurz pečovatelství o děti ve věku 3–⁠15 let. Po gymnáziu jsem nastoupila na svůj vysněný obor na “pajdáku” a vymetala všechny možné praxe, abych se dostala do škol. Stále jsem měla pocit, že mi škola nedává, co potřebuji, a tak jsem navštěvovala nejrůznější kurzy (jako třeba Respektovat a být respektován). Poslední ročník jsem dokončovala již jako “paní učitelka” na jedné brněnské základní škole. Abych nevypadla ze cviku, hned po státnicích jsem navázala v rámci celoživotního vzdělávání na rozšiřující studium speciální pedagogiky, které jsem po třech letech úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou z etopedie, psychopedie, specifických poruch učení a integrativní speciální pedagogiky.

Stále jsem učila, doučovala, vedla kroužky, tábory, spolupracovala se vzdělávacími organizacemi, až jsem jednoho dne založila svou vlastní neziskovku. V té době jsem v rozmezí necelých dvou let dostala ty dva nejkrásnější dárečky, které jsem od života mohla získat –⁠ narodil se nám Vítek a Amálka a já si začala uvědomovat, že i oni jednou budou muset nastoupit PŠD. A z té představy mi bylo poměrně dost úzko. Přemýšlela jsem a přemýšlela a přemýšlela a… Ale v podstatě se mi žádná varianta nejevila jako ideální, a tak se mi postupně začal vracet můj velký sen z dětství o tom, že si jednou založím “vlastní” školu a že to všechno budu dělat jinak, že budu moct být sama sebou, že přispěju ke změně. Pustila jsem se tedy do práce, Ježka bez klece založila a začala si užívat život v JbK se všemi úžasnými lidmi a veselejšími, ale i náročnějšími okamžiky. A stále se moc těším na všechny, se kterými se potkávám a nově potkávat budu. V JbK prostě jsem, dělám, co mi dává smysl, co aktuálně potřebuji a co je pro chod tohoto jedinečného místa třeba.

Napsat mi můžete na: gabriela.jezkova@jezekbezklece.cz a zavolat na: 731 170 973

Tereza Mrhálková

Od září 2015 pracuje na pozici průvodkyně dětí (paní učitelky, chcete-li).

Pocházím z Jihlavy, přes 20 let jsem žila v Brně. Nyní žiji se svým manželem a dcerami v srdci Moravského krasu, Jedovnicích.

Přestože jsem asi celou svou duší učitelka, moje cesta k učitelství nebyla přímočará. Studovala jsem obchodní akademii, následně vyšší odbornou školu sociální a rok pracovala ve stacionáři pro zdravotně postižené. Teprve poté jsem vystudovala pedagogickou fakultu. Nikdy jsem však nepracovala v klasické škole. Po jejím absolvování jsem pracovala na pozici projektového manažera. Po mateřské jsem pracovala nejprve na pozici koordinátora a lektora pobytů pro maminky s dětmi, pak jako sociální pracovník v oblasti péče o rodinu s dětmi s PAS a ADHD a nakonec jako klíčový pracovník pěstounských rodin. Během této doby jsem mimo jiné absolvovala lektorský kurz efektivního rodičovství, založený na principech individuální psychologie Alfreda Adlera. Ten zásadně ovlivnil můj přístup nejen k výchově, ale i vzdělávání.

Touha po změně mne přivedla do Ježka, kde mohu žít hodnoty, které jsou pro mne důležité a tím je svoboda, respekt a odpovědnost.

Napsat mi můžete na: tereza.mrhalkova@jezekbezklece.cz

Gabriel Bardon

V JbK se věnuji estetické a pracovní výchově, působím rovněž na pozici asistenta pedagoga.

Můj zájem o svět informací byl od počátku, v drtivé většině, podnícen z prostředí mimo školu. Vždy jsem si našel místo, kde uměli to, o co jsem měl zájem, a tam jsem se naučil všemu, co jsem v tu chvíli potřeboval. Když jsem tu možnost neměl, prostě jsem šel a pustil se do toho sám.
Dělám to tak vlastně doposud.

Měl jsem přirozeně štěstí tzv. synchronicity, která mi dopřála vždy vhodných lidí, kteří mi předali to, oč jsem usiloval. Myslím, že každému člověku se takovéto příležitosti otevřou, pokud jde správným osobním směrem.
Když jsem studoval nebo absolvoval různé kurzy a vzdělávací semináře, vždy jsem to dělal pro zkušenost, ne pro papír. Tyto hodnoty jsem vždy zastával, protože mi dávají plnohodnotný smysl.

Dodnes si silně pamatuji mé nadšení v momentech, kdy se učitel trefil do mých nenaplněných potřeb něco pochopit. Bohužel takových chvil bylo málo a ve mně sílil pocit, že já sám si chci řídit své vzdělávání, a ne pouze pasivně čekat, co mi bude předkládáno jinými.

Jsem šťasten, že jsem na místě, kde mohu působit s radostí, předávat své znalosti a zkušenosti, protože vlastně jinak bych to ani už dělat nechtěl.

Napsat mi můžete na: gabriel.bardon@jezekbezklece.cz

Lucie Najdekrová

Motto: „Odkud pocházíš? Ze svého dětství.“ Saint-Exupéry

Jsem Ostravačkou, žijící v Brně.

Jako malá jsem si často hrála na přísnou učitelku. Základka mne bavila, byla jsem totiž šprtkou se samýma jedničkama. Gympl mi tenkrát přišel taky fajn, až teda na horší známky z maturity. Pak jsem se přesunula do Brna na výšky a po nich pěkně za fluorescenční mikroskop a do molekulárněbiologické laboratoře. Mezitím jsem hrála florbal, měla děti a díky nedostatečným ambicím opustila vědu. Vyslyšela jsem svůj dětský sen, začala studovat ostravský pajdák a našla dream job. V JbK mezitím hledali někoho na fyziku a chemii, tak jsem jim vyplnila dotazník s tím, že mám kvalifikaci učit přírodopis a jestli mě teda chtějí. Odhlasovali že jo, a tak mne tady už od roku 2019 mají. Dělám přírodovědnou úču, výchovnou poradkyni, trošku tělocvikářku, učím v projektech klidně i háčkování a vyšívání a chodím na lekce k ostatním dospělákům. Každý den se těším do práce mezi všechnu tu skvělou sebranku a jsem fakt vděčná Gábině, že i ona poslechla svůj dětský sen.

Napsat mi můžete na: lucie.najdekrova@jezekbezklece.cz

Štěpánka Červenková

V Ježkovi se věnuji předmětu matvědy a jazyky.

Pocházím z Otrokovic na Zlínsku a náhoda tomu chtěla, že jsem se dostala na studia do Brna, kde mě zaujala kombinace studia matematiky a angličtiny. Představovala jsem si, že jednou budu učit jinak a zábavněji, než jsem zažívala sama. Narození mých dvou dětí, pozorování jejich nekonečné zvídavosti a důvěry mi pak dodaly odvahu hledat ještě něco jiného než jen milou a přívětivou školu. Opět šťastnou náhodou (moje motto tak lze asi vystihnout následovně: Ono to nějak dobře dopadne) jsem narazila na Ježka bez klece, kde jsou děti rovnocennými partnery, můžou a umí si říct, čemu se s kým chtějí věnovat. Tak jsem zatla drápek a v JbK se objevuju od roku 2017, kdy odpovídám na otázky z matematiky, hledám odpovědi na otázky z fyziky, povídám si s ostatními anglicky, miluju deskové hry, které hraju ráda a často, někdy vařím sobě i jiným a zkrátka tady žiju time of my life!

Napsat mi můžete na: stepanka.cervenkova@jezekbezklece.cz

Cyril Kubiš

V Ježkovi pracuji na pozici hudebkáře.

Hudba se stala mojí celoživotní cestou, po které jsem šel nejen jako interpret (houslista), ale i jako muzikolog, dirigent, pedagog, skladatel a organizátor hudebního života. Až problémy, které mi znemožňovaly hudbu realizovat, mě přivedly k hledání hlubší kvality života a meditacím. Získal jsme poznání, které se projevilo nejenom v novém pohledu na svět hudby a rozvoji hudebníka, ale celkově v mém vlastním životě. Nabyté zkušenosti jsem zachytil v publikacích Hudební hry, aplikaci Neutee a také v hudbě na svých CD. Jako průvodce hudebníkovou duší předávám poznání dál na hudebních školách, kurzech a festivalech. Přednáším o trémě, improvizaci, správném cvičení a také o tom, jak se postavit k poslání hudebníka v dnešní době.

Napsat mi můžete na: cyril.kubis@jezekbezklece.cz

Blanka Maroušová

V Ježkovi pracuji na pozici školní asistentky.

Původně jsem z Blatné na jihu Čech, kde jsem prožila pěkné dětství. Když mi bylo necelých šest let, vzali nás se školkou do LŠU, kde nás testovali, hodíme-li se pro výuku na hudebního nástroje. Protože jsem zlobila, žádné doporučení mi nedali. V první třídě jsem ale chtěla hrát na harfu. Hned, jak jsem zjistila, jak se ten nástroj jmenuje, jsem bez vědomí rodičů běžela do místní lidušky, aby mě to naučili. Dodnes si pamatuji scénu, jak paní učitelka Řezníčková přerušila výuku klavíru, aby té udýchané holčičce ve dveřích vysvětlila, že v malém městě, jako je Blatná, se výuka hry na harfu nenabízí, a tak jsem se musela
spokojit s flétničkou, později příčnou flétnou. Hrála jsem v orchestru, zpívala ve sboru a vystupovala s místním ochotnickým divadlem. Moc mě bavilo být mezi lidmi a nejvíc jsem milovala pocit, že jsem součástí něčeho většího, kde cítím, že každý je jedinečný, a přitom dohromady tvoří jeden harmonický celek, že i moje trylky, můj hlas nebo má replika sem tam okoření celou tu parádu hodnou potlesku.
Svůj dospělý život jsem věnovala ochutnávání a zkoušení všeho možného. Byla jsem barmankou i vychovatelkou na základce, učila jsem výtvarku v lidové škole umění, restaurovala jsem nábytek, byla jsem šéfredaktorkou dámského časopisu. Založila a přes dvacet let jsem vedla Občanské sdružení Vaňkovka a provozovala multifunkční prostor Slévárna. Šestnáct let jsem na své chalupě organizovala mezinárodní výtvarná sympozia pro umělce s mentálním postižením.
Mou velkou školou byly školy, do kterých chodily mé děti. Vím přesně, jak se dá dětem znechutit touha po poznání a jak zadupat jejich zájem o cokoliv. Ježka jsem objevila v roce 2005 a od té doby je mně a mé dceři bezpečným přístavem v divokých vodách (ne)svobody.

Napsat mi můžete na: blanka.marousova@jezekbezklece.cz

Markéta Machourková Sedláková

Ve škole se starám o ekonomické, finanční a účetní záležitosti.

Od roku 1994 působím v oblasti účetnictví a daní. Po získání ekonomického vzdělání a certifikace v roce 1999 se věnuji této činnosti jako OSVČ. Jsem matka tří dětí, z nichž dvě absolvovaly klasickou státní školu. Pro své třetí dítě jsem se rozhodla hledat alternativní vzdělávací cestu, protože jsem dlouhodobě nebyla spokojena se stavem klasického školství. To mě vedlo k založení neziskové organizace Nová alternativní škola. Tato cesta mě přivedla ke spolupráci s paní Gabrielou Boček Ježkovou, zakladatelkou Ježka bez klece, s jejíž vizí svobodného, respektujícího a sebeřízeného vzdělávání se plně ztotožňuji.

Naše škola úspěšně funguje již desátým rokem a těší se stále rostoucímu zájmu rodičů, kteří hledají pro své děti sebeřízené vzdělávání.

Napsat mi můžete na: marketa.machourkova@jezekbezklece.cz

Naira Bernkopf

Od ledna 2015 pracuje na pozici asistentky pedagoga, od února 2017 na mateřské, následně rodičovské dovolené.

Narodila jsem se v Tbilisi, hlavním městě Gruzie. Mám arménské a tatarské předky, ale vyrostla jsem v Rusku. Takže mám všechno pomíchané a otázku, jakou mám národnost, moc ráda nemám, protože nikdy nevím přesnou odpověď.

Do Česka mě přivedlo manželství, které rozdělilo můj život na dvě krásné doby: život v Rusku a život v Česku. V Rusku jsem vystudovala ruskou literaturu a učitelství ruštiny. Vyučovala jsem literaturu a rétoriku na střední umělecké škole, doučovala jsem soukromě rodilé mluvčí a cizince. Často jsem se zúčastňovala různých mezinárodních akcí, studentských výměn apod. Bavilo mě vždycky poznávat lidi z jiné kultury, seznamovat je se svými tradicemi a zvyky, ukazovat život ve své zemi – být průvodkyní.

V České republice se můj život velmi změnil. Dodělala jsem v Brně magisterské studium z ruštiny. Ale postupně jsem začala pracovat jako asistentka dětí s poruchou autistického spektra. Ta práce mě hodně naplňuje, inspiruje a učí hlavnímu – že někdo kolem nás může být jiný než my. Tolerance a respektování jiného člověka, jeho potřeb, vlastností a názorů jsou podle mě zásadní podmínky pro zdravou komunikaci v současné společnosti. Jsem ráda, že jsem součástí kolektivu, se kterým sdílím svoje myšlenky a názory.

Napsat mi můžete na: naira.bernkopf@jezekbezklece.cz

Ivona Sedláková

V Ježkovi mám na starost administrativní záležitosti školy.

Pocházím z Brna, je to místo, kde cítím své kořeny a vždy ho budu svým způsobem považovat za domov. Jenže po letech dospívání a objevování mnoha směrů jsem si ten domov objevila sama v sobě. Zjistila jsem, že nezáleží jestli jsem v bytě v Brně nebo ve Španělsku a že moje duše chce víc, než si vybrat jen jeden způsob žití. Chce bořit zaryté vzorce a představy o tom, co jde a co ne.

Vystudovala jsem speciální pedagogiku se zaměřením na logopedii a surdopedii, ale po letech práce na rozmanitých podnikavých i vzdělávacích projektech jsem se našla v mindfulness (všímavosti). Aktuálně tvořím aplikaci pro děti na podporu všímavosti, projekt VivaŽena ušitý na míru všem ženám a realizuji seberozvojové workshopy pro dospělé. Zkrátka se snažím hledat takové cesty, abych mohla své nomádské touhy naplnit a zároveň dělat to, co mě baví a naplňuje.

Ve škole působím jako vychovatelka neboli ranní otvírák či odpolední zavírák již od úplného začátku. Tato pozice postupně přešla v asistenta pedagoga a pomoc s administrativními záležitostmi všeho druhu. Neustále se to mění, dle mých aktuálních potřeb. Ale ať už moje pozice v JbK bude jakákoliv, je to pro mě místo, které mě inspiruje, kde můžu být sama sebou a především místo, kam se vždy ráda vracím.

Napsat mi můžete na: ivona.sedlakova@jezekbezklece.cz

Marek Vejrosta

V Ježkovi mám na starost tělocvik, dílny a informatiku.

Moje cesta k práci učitele začala díky fotbalu. Od mala jsem hrál fotbal, který mě opravdu baví a naplňuje. Od té doby je sport součástí mého každodenního života, i proto jsem se rozhodl nastoupit na učitelství na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě. K tomuto studiu jsem si zvolil také druhý obor na pedagogické fakultě, a to technickou a informační výchovu.

Často se účastním mimoškolních sportovních aktivit, letních brigád na táborech a sportovních akcích. Postupem času jsem také začal trénovat děti v přípravkových kategoriích ve fotbale. Uvědomil jsem si, že práce s dětmi mi dává opravdu smysl.

V posledním ročníku studia jsem začal vyučovat v klasické škole tělesnou výchovu, ale přístup ke vzdělávání dětí mi tam nebyl blízký. Proto jsem hledal alternativy a narazil na Ježka bez klece. Kde se mi líbí, že se každý může věnovat tomu, co ho naplňuje a přitom být respektován ostatními. Jsem rád, že toho mohu být součástí.

Napsat mi můžete na: marek.vejrosta@jezekbezklece.cz

Karolína Ouzká

Působím na pozici asistentky a učitelky dějepisu.

Pocházím ze severních Čech, ale duše mě táhla trochu víc na Jih a nejlépe na Moravu. Brno jsem si okamžitě zamilovala a cítím se zde doma. Studovala jsem dějepis a občanku na pedagogické fakultě. Můj sen byl učit a dlouho jsem hledala kde přesně. Prošla jsem praxe ve školkách, družinách a vedla různé skupiny dětí. Než jsem šla na praxi do Ježka tak už jsem prošla zoufalstvím ze systémového školství a málem se vzdala snu učit. Až Ježek bez klece mě znovu nadchl a začala jsem věřit, že je možné dělat školu jinak a lépe. Po praxi jsem se do Ježka vrátila jako asistent a čím déle jsem zde hrála deskovky tím těžší bylo se mě zbavit. Teď se v Ježku s každým kdo je ochotný nořím do minulosti, hledám odpovědi na filosofické otázky, učím se všemu co se vyskytne.

Napsat mi můžete na: karolina.ouzka@jezekbezklece.cz

Hana Druckmüllerová

V Ježkovi se věnuji předmětu matvědy.

Jsem rodilá Brňačka. Vystudovala jsem Matematické inženýrství (Bc., Ing.) na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně a Aplikovanou matematiku (Ph.D.) tamtéž. Působím tam jako odborný asistent, vyučuji základní kurzy matematiky a deskriptivní geometrie a k tomu ještě numerické metody zpracování obrazů, zaměřuji se mimo jiné na fourierovskou analýzu. V Ježkovi působím od září 2024. Kromě toho občas doučuji, baví mě korektury a taky pronajímám.

Matematika mi učarovala během víceletého gymnázia (Řečkovice), obecně mi sedí precizní vyjadřování, přesné používání pojmů. Což se ale nevylučuje s tím, že moc ráda a občas i s nemalou dávkou fascinace sleduji, jaké různé cesty vedou k řešení různých (zvláště matematických) problémů, jak různí lidé uvažují různě a pokud to není vyloženě chybně, tak často nejde říct, co je lepší a co horší, protože každý jsme jiný, každý uvažujeme jinak. Někteří matematici tvrdí, že matematika se dělí na dvě části, a to to, co je hrozně složité, protože tomu nerozumím, a to, co je úplně jednoduché, protože tomu rozumím. Ne že bych se s tím plně ztotožňovala, ale velmi často zjišťuji, že jakmile dítě/žák/student/klient situaci pochopí, najde si v tom logiku, s čímž mu ráda pomohu, tak plno věcí v matematice je opravdu až překvapivě jednoduchých. Sama jsem toto dotáhla trochu do extrému, k maturitě z matematiky jsem se vůbec neučila, nepřipravovala. Pak jsem si vytáhla analytickou geometrii v prostoru, obecnou rovnici roviny. „Hmmm, to je zajímavé, to už jsem někde slyšela… Ale že bych věděla, jak se to počítá…“ A tak jsem během deseti minut rovnici odvodila, zorientovala se v problematice a pak překvapila zkoušející, že moc nemám spočítané příklady, na které jsem přece měla 15 minut. Zvládly jsme to. 🙂

Svou fascinaci matematikou a to, jak je to „přece hrozně jednoduché“ ráda předám i žákům a studentům v Ježkovi.

Napsat mi můžete na: hana.druckmullerova@jezekbezklece.cz

Monika Stančíková

Nyní jsem na rodičovské dovolené, předtím jsem byla k dispozici na hledání odpovědí k otázkám z matematiky nebo informatiky.

Miluji jednoduchost, logiku a život. Inspirují a fascinují mne děti. Jak jednoduše dokáží žít svůj život. Jsem vděčná za prostor, kde se můžeme všichni vzájemně obohacovat.

Napsat mi můžete na: monika.stancikova@jezekbezklece.cz