S kým se u nás potkáte

Gabriela Ježková

Motto: „Změnou, kterou ve světě hledáme, se musíme stát my sami.“ Mahátma Gándhí

Narodila jsem se v Brně, kde jsem šla poprvé do školky a školy, dále na gymnázium a PdF MU. Ve školce jsem chtěla být paní prodavačkou, doma jsem si kupila všelijaké krabičky, vyráběla bankovky, ťukala do pokladny a „obsluhovala“ celou rodinu.

Pak přišel můj velký den – šla jsem poprvé do školy. Přesně si pamatuji, co jsem měla na sobě a jak to tam vonělo. Opravdu moc se mi tam líbilo a ten den jsem si řekla, že budu paní učitelkou. Moje představy o tom, co a na jakém stupni bych ráda učila, se postupně vyvíjely, až jsem se dopracovala k tomu, že chci s dětmi prostě být. Celou svou školní docházku a studia jsem si dělala zápisky o tom, co bych ve škole chtěla jinak.

Od prvního ročníku na gymnáziu jsem jezdila doučovat děti a častokrát mi bylo moc smutno z dusné atmosféry v rodinách a neštěstí, které bylo cítit, kdykoli se o škole začalo mluvit. Ve třetím ročníku jsem napsala studentskou práci o alternativních školách, díky které jsem se dostala na velmi zajímavá místa, a v ročníku posledním absolvovala kurz pečovatelství o děti ve věku 3-15 let. Po gymnáziu jsem nastoupila na svůj vysněný obor na „pajdáku“ a vymetala všechny možné praxe, abych se dostala do škol. Stále jsem měla pocit, že mi škola nedává, co potřebuji, a tak jsem navštěvovala nejrůznější kurzy (jako třeba Respektovat a být respektován). Poslední ročník jsem dokončovala již jako „paní učitelka“ na jedné brněnské základní škole. Abych nevypadla ze cviku, hned po státnicích jsem navázala v rámci celoživotního vzdělávání na rozšiřující studium speciální pedagogiky, které jsem po třech letech úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou z etopedie, psychopedie, specifických poruch učení a integrativní speciální pedagogiky.

Stále jsem učila, doučovala, vedla kroužky, tábory, spolupracovala se vzdělávacími organizacemi, až jsem jednoho dne založila svou vlastní neziskovku. V té době jsem v rozmezí necelých dvou let dostala ty dva nejkrásnější dárečky, které žena může od života získat. Narodil se nám Víteček a Amálka a já začala přemýšlet, kam je jednou dám do školy. Přemýšlela jsem a přemýšlela a přemýšlela a… Ale v podstatě se mi žádná varianta nejevila jako ideální, a tak se mi postupně začal vracet můj velký sen z dětství o tom, že si jednou založím „vlastní“ školu. Pustila jsem se tedy do práce, školu založila a teď se moc těším na všechny, se kterými se budu potkávat.

Napsat mi můžete na: gabriela.jezkova(zavinac)jezekbezklece.cz a zavolat na: 737 750 548

 

Tereza Mrhálková

– Ve školním roce 2015/2016 bude pracovat na pozici průvodkyně dětí (paní učitelky, chcete-li).

Pocházím z Jihlavy, přes 20 let jsem žila v Brně a svůj současný domov mám v Jedovnicích, které se nacházejí v srdci Moravského krasu, kde bydlím s manželem Pavlem, dvěma dcerami Kristýnkou a Zuzankou a naší kočkou Maggie. Kdybychom si jako rodina dělali erb, tak by v jeho středu byl určitě oheň, protože kde je oheň, tam je domov.

Přestože jsem asi celou svou duší učitelka, tak moje cesta k učitelství rozhodně nebyla přímá. Vedla přes obchodní akademii, vyšší odbornou školu sociální, roční pracovní zkušenost ve stacionáři pro zdravotně postižené, díky které jsem měla možnost vyjet na týdenní studijní stáž do Portugalska až k pedagogické fakultě, kde jsem zase měla možnost pobýt měsíc na studijním pobytu v Moskvě. Během studia jsem jezdila na tábory pro děti jako oddílová vedoucí, pracovala jako instruktor a později seniorinstruktor v Lanovém centru Proud a také pracovala jako průvodce na horských zájezdech pro CK Alpina a stal se ze mne instruktor skalního lezení a lezení na umělých stěnách.

Díky svým dětem jsem objevila kouzlo dětských masáží a také dětské jógy, stala se ze mne lektorka kurzu efektivního rodičovství a také organizátorka pobytů pro maminky s dětmi. Mou oblíbenou knihou se stal Líný rodič Toma Hodgkinsona a velkou inspirací Summerhill. Pořád se ráda učím a poznávám nové věci. Také jsem se ujistila v tom, že chci být UČITELEM, ale ne v ledajaké škole, ale v takové, která bude respektující a svobodná, kde se budeme všichni vzájemně učit a inspirovat. Jsem ráda, že se mi takovou školu podařilo najít a stát se její součástí.

Napsat mi můžete na: tereza.mrhalkova(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Linda Doležalová

– Od února 2017 pracuji na pozici asistentky pedagoga

Napsat mi můžete na: linda.dolezalova(zavináč)jezekbezklece.cz

„Všechno je tak, jak to je. A bude to, jak to bude.“ Jonas Jonasson (Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel)

Vyrostla jsem v malé vesnici v Podkrkonoší, s úžasným výhledem a vůní svobody v každém závanu větru. Když jsem se kvůli studiu přestěhovala do Brna, zjistila jsem, že mi ta vůně opravdu hodně chybí. Plány do života jsem měla různé, ale všechny se vždy mohly přes noc změnit. Třeba jsem nikdy neplánovala, že bych mohla pracovat ve škole, nebo dokonce učit. A přesně to se stalo.

Vždycky mě bavilo trávit čas v přírodě, chodit po horách, ale i být jen tak zavřená doma a číst, klidně celý den a vlastně mi bylo jedno, co jsem četla. Dlouhou dob jsem vedla s kamarády vlastní oddíl a nejlepší na tom bylo, že jsme tvořili naše hry, naše programy a měli jsme v tom velkou volnost udělat si to tak, jak chceme my. Na vysoké škole jsem zjistila, že mě sice studium baví, ale nějak mi ubývají možnosti toho, co bych mohla dělat a z toho, co mi zbylo, se vybíralo opravdu těžko. A pak zafoukal ten správný vítr a zavál mě až do Ježka bez klece.

A co tu vlastně dělám? Prostě tu jsem a pomáhám řešit nesnáze těm, kteří úplně nerozumí okolnímu světu. Hledáme společně cesty, jak mohou porozumět tomu, co se děje okolo a jak si v tom chaosu, kterým život je, najít svou vlastní cestu, po které se jim dobře půjde. Baví mě stopovat příčiny současných problémů zpět do minulosti, objevovat provázanost světa a hledat souvislosti.

 

Juraj Matis

 

– Od poloviny května 2018 pracuji na pozici školního psychologa

„Načo sú vedomosti, ktoré nemajú praktické využitie?“

„Nie je také dôležité to, čo sa nám deje, ale to aký postoj k tomu zaujmeme“.

Pochádzam z Ružomberka – malebné to mesto na úpätí Veľkej Fatry. Po gymnáziu som nastúpil na psychológiu na FF MU, ktorú som nedávno dokončil, z čoho mám veľkú radosť, pretože jednak môžem robiť prácu, ktorá mi dáva zmysel a je môjmu srdcu blízka a tiež, pretože som konečne úspešne dobojoval svoju cestu štátnym vzdelávacím systémom (uff).

Mám veľmi rád všetky druhy športov, prírodu, umenie, praktickú filozofiu, sebarozvojové knihy a humor. Za najväčšie bohatstvo považujem životnú múdrosť a skutočných priateľov. Fascinuje ma zázrak tohto sveta a možnosť jedinečnej slobodnej cesty životom, ktorú máme. Verím, že najväčšou prekážkou na ceste za skutočným životným šťastím sme si my sami. Myslím tým napríklad domnienky, ktorým veríme; strachy, ktorými sa blokujeme; spôsob, ktorým myslíme; pocitmi, ktorými sa nechávame unášať, atď. Najhoršie je, že si tento náš vnútorný svet v špirále každodenných starostí väčšinou ani neuvedomujeme a tak strácame možnosť slobodných vedomých činov a rozhodnutí. V tomto smere mi veľa odhalila prax mindfulness, ktorú považujem za základný kameň sebapoznania a cesty za slobodou.

Mám veľkú radosť, že mám miesto v Ježkovi bez klece, a som vďačný za tú „náhodu“, že sa uvoľnilo práve v čase keď som si hľadal prácu.

Napsat mi můžete na: juraj.matis(zavináč)jezekbezklece.cz

David Urubčík

– Ve školním roce 2017/2018 mám na starosti tělocviky a informatiku a řeším to, co řešívají výchovní poradci.

Motto: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“ Jan Werich

Vyrůstal jsem v menším městě na Chrudimsku, po ZŠ jsem se musel rozhodnout, jestli se budu věnovat vrcholovému sportu a odloučím se od rodiny. Zvítězil rodný kraj, kamarádi a rekreační sport. Vystudoval jsem gymnázium a dále jsem pokračoval na vysokou do Hradce Králové a Brna v oborech Tělesná výchova a sport a Management sportu. Jeden obor je málo, dva je moc a dnes prý školu ani nepotřebujete. Do školy jsem chodil hlavně proto, protože mě to bavilo a naplňovalo.

Jsem aktivista a sportovní kreativec, pedagog a rozhodčí ledního hokeje. Vychováván po většinu času pod křídly matky jsem trávil veškerý volný čas sportem. Vždy chtěla, abych neseděl doma a neměl čas na blbosti, ale i tak jsem dva roky strávil ve virtuálním světě počítačového progamingu se sluchátky na uších. Přes 12 let jsem současně hrál od nejnižších kategorií fotbal, lední hokej a nohejbal a v zimě futsal. Prošel jsem vedením mnoha trenérů a „řízením“ mnoha rodičů …

Sport mě vychoval, sport jsem studoval, sportem žiji. Nyní se bavím akrojógou, windsurfingem a vedu pro děti hodiny tělesné výchovy, pohybově a sportovně zaměřené kroužky – parkour a pohybové hry.

Výchova dvou neposedných kluků matkou nebyla vůbec jednoduchá, a přitom se obešla bez zákazů, příkazů a konfliktů. Náš kamarádský vztah fungoval a funguje nadále. Hodnoty jako je respekt, důvěra, svoboda, vzájemná podpora a pomoc jsou mi velice blízké a jsem rád, že mohu být součástí
této atmosféry v Ježkovi, předávat sportovní zkušenosti a uplatňovat netradiční přístupy tam, kde je o ně zájem.

Napsat mi můžete na: david.urubcik(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Lucie Najdekrová

– Ve školním roce 2017/2018 se v Ježkovi věnuji předmětu matvědy.

Napsat mi můžete na: lucienajdekrova(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Štěpánka Červenková

– Ve školním roce 2017/2018 se v Ježkovi věnuji předmětu matvědy.

 

Blanka Loupancová

– Ve školním roce 2016/2017 se v Ježkovi věnuji předmětu matvědy, v současnosti na mateřské dovolené.

Napsat mi můžete na: blanka.loupancova(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Zuzana Bartošová

– Ve školním roce 2017/2018 mám na starosti výtvarku a pracovky.

 

Cyril Kubiš

– Ve školním roce 2017/2018 připrvuji lekce HV

Napsat mi můžete na: cyril.kubis(zavináč)jezekbezklece.cz

 

Blanka Maroušová

– V Ježkovi pracuji na pozici asistentky.

Původně jsem z Blatné na jihu Čech, kde jsem prožila pěkné dětství. Když mi bylo necelých šest let, vzali nás se školkou do LŠU, kde nás testovali, hodíme-li se pro výuku na hudebního nástroje. Protože jsem zlobila, žádné doporučení mi nedali. V první třídě jsem ale chtěla hrát na harfu. Hned, jak jsem zjistila, jak se ten nástroj jmenuje, jsem bez vědomí rodičů běžela do místní lidušky, aby mne to naučili. Dodnes si pamatuji scénu, jak paní učitelka Řezníčková přerušila výuku klavíru, aby té udýchané holčičce ve dveřích vysvětlila, že v malém městě, jako je Blatná, se samozřejmě výuka hry na harfu nekoná, a tak jsem se musela spokojit s flétničkou, později příčnou flétnou. Hrála jsem v orchestru, zpívala ve sboru a vystupovala s místním ochotnickým divadlem. Moc mě bavilo být mezi lidmi a nejvíc jsem milovala pocit, že jsem součástí něčeho většího, kde cítím, že každý je jedinečný a přitom dohromady tvoří jeden harmonický celek, že i moje trylky, můj hlas nebo má replika sem tam okoření celou tu parádu hodnou potlesku.
Svůj dospělý život jsem věnovala ochutnávání a zkoušení všeho možného. Byla jsem barmankou i vychovatelkou na základce, učila jsem výtvarku v lidové škole umění, restaurovala jsem nábytek, založila a přes dvacet let jsem vedla Občanské sdružení Vaňkovka. Už patnáct let pořádám se svým mužem mezinárodní výtvarná symposia pro umělce s mentálním postižením, jsem také šéfredaktorkou časopisu.
Mojí největší školou jsou naše čtyři děti momentálně ve věku od šesti do osmnácti let se svými kamarády, kteří v houfech okupují všechna místa, kde se vyskytujeme (a stále více i ta, kde právě nejsme). Mou velkou školou byly školy, do kterých mé děti chodily. Vím přesně, jak se dá dětem znechutit touha po poznání a jak zadupat jejich zájem o cokoliv. Jsem moc ráda, že mohu být u toho, když se to bude dělat jinak a že se všichni staneme důležitými a jedinečnými součástmi něčeho velkého…

Napsat mi můžete na: blanka.marousova(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Markéta Machourková Sedláková

Od roku 1994 pracuji v účetní a daňové oblasti. Začínala jsem v soukromé firmě jako asistentka ředitele. Později jsem si rozšířila své ekonomické vzdělání na ročním kvalifikačním účetním kurzu, který jsem úspěšně zakončila certifikátem. Od roku 1999 se této oblasti aktivně věnuji jako OSVČ.

Mám tři děti. Dvě z nich mají již ukončenou povinnou školní docházku ve státní škole.

Přestože nám po naší sametové revoluci uplynulo bezmála více jak dvacet let, školství nám z mého pohledu stojí stále na stejných základech jako kdysi. V širším pojetí jsou to dobré základy, jenže záleží, z jaké strany stavíme. Naštěstí nám tato doba dává možnost svobodného výběru. Tudíž myšlenka, kam dát do školy své třetí dítě, byla zcela jasná. JINAM.

Po neustálém hledání a navštěvování škol jsem nakonec před rokem a půl založila neziskovou organizaci s myšlenkou vybudovat svou novou základní – alternativní školu. Tato cesta mě dovedla až k zřizovatelce Ježka bez klece, paní Gabriele Ježkové. Hned při prvním setkání jsem věděla, že její myšlenka svobodného vzdělávání zcela zapadá do té mé. Naše cesty se od této chvíle spojily.

Ve škole mě uvidíte jako rodiče a také jako aktivního „zaměstnance“, který se stará o finanční, ekonomickou a účetní problematiku.

Těším se na společné budování Ježka a spokojenost našich dětí a bezmála i spokojenost Vaši – rodičů.

Napsat mi můžete na: marketa.machourkova(zavinac)jezekbezklece.cz

 

Naira Bernkopf

– Od ledna 2015 pracuje na pozici asistentky pedagoga, od února 2017 na mateřské, následně rodičovské dovolené.

Narodila jsem se v Tbilisi, hlavním městě Gruzie. Mám arménské a tatarské předky, ale vyrostla jsem v Rusku. Takže mám všechno pomíchané a otázku, jakou mám národnost, moc ráda nemám, protože nikdy nevím přesnou odpověď.

Do Česka mě přivedlo manželství, které rozdělilo můj život na dvě krásné doby: život v Rusku a život v Česku. V Rusku jsem vystudovala ruskou literaturu a učitelství ruštiny. Vyučovala jsem literaturu a rétoriku na střední umělecké škole, doučovala jsem soukromě rodilé mluvčí a cizince. Často jsem se zúčastňovala různých mezinárodních akcí, studentských výměn apod. Bavilo mě vždycky poznávat lidi z jiné kultury, seznamovat je se svými tradicemi a zvyky, ukazovat život ve své zemi – být průvodkyní.

V České republice se můj život velmi změnil. Dodělala jsem v Brně magisterské studium z ruštiny. Ale postupně jsem začala pracovat jako asistentka dětí s poruchou autistického spektra. Ta práce mě hodně naplňuje, inspiruje a učí hlavnímu – že někdo kolem nás může být jiný než my. Tolerance a respektování jiného člověka, jeho potřeb, vlastností a názorů jsou podle mě zásadní podmínky pro zdravou komunikaci v současné společnosti. Jsem ráda, že jsem součástí kolektivu, se kterým sdílím svoje myšlenky a názory.

Napsat mi můžete na: naira.bernkopf(zavináč)jezekbezklece.cz

 

 

 

 

adminS kým se u nás potkáte