Gabriela Boček Ježková

Motto: „Změnou, kterou ve světě hledáme, se musíme stát my sami.“ Mahátma Gándhí

Narodila jsem se v Brně, kde jsem šla poprvé do školky a školy, dále na gymnázium a PdF MU.

Od prvního ročníku na gymnáziu jsem jezdila doučovat děti a častokrát mi bylo moc smutno z dusné atmosféry v rodinách a neštěstí, které bylo cítit, kdykoli se o škole začalo mluvit. Ve třetím ročníku jsem napsala studentskou práci o alternativních školách, díky které jsem se dostala na velmi zajímavá místa, a v ročníku posledním jsem absolvovala kurz pečovatelství o děti ve věku 3–⁠15 let. Po gymnáziu jsem nastoupila na svůj vysněný obor na „pajdáku“ a vymetala všechny možné praxe, abych se dostala do škol. Stále jsem měla pocit, že mi škola nedává, co potřebuji, a tak jsem navštěvovala nejrůznější kurzy (jako třeba Respektovat a být respektován). Poslední ročník jsem dokončovala již jako „paní učitelka“ na jedné brněnské základní škole. Abych nevypadla ze cviku, hned po státnicích jsem navázala v rámci celoživotního vzdělávání na rozšiřující studium speciální pedagogiky, které jsem po třech letech úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou z etopedie, psychopedie, specifických poruch učení a integrativní speciální pedagogiky.

Stále jsem učila, doučovala, vedla kroužky, tábory, spolupracovala se vzdělávacími organizacemi, až jsem jednoho dne založila svou vlastní neziskovku. V té době jsem v rozmezí necelých dvou let dostala ty dva nejkrásnější dárečky, které jsem od života mohla získat –⁠ narodil se nám Vítek a Amálka a já si začala uvědomovat, že i oni jednou budou muset nastoupit PŠD. A z té představy mi bylo poměrně dost úzko. Přemýšlela jsem a přemýšlela a přemýšlela a… Ale v podstatě se mi žádná varianta nejevila jako ideální, a tak se mi postupně začal vracet můj velký sen z dětství o tom, že si jednou založím „vlastní“ školu a že to všechno budu dělat jinak, že budu moct být sama sebou, že přispěju ke změně. Pustila jsem se tedy do práce, Ježka bez klece založila a začala si užívat život v JbK se všemi úžasnými lidmi a veselejšími, ale i náročnějšími okamžiky. A stále se moc těším na všechny, se kterými se potkávám a nově potkávat budu. V JbK prostě jsem, dělám, co mi dává smysl, co aktuálně potřebuji a co je pro chod tohoto jedinečného místa třeba.

Napsat mi můžete na: gabriela.jezkova@jezekbezklece.cz a zavolat na: 731 170 973

 

Tereza Mrhálková

– Od září 2015 pracuje na pozici průvodkyně dětí (paní učitelky, chcete-li).

Pocházím z Jihlavy, přes 20 let jsem žila v Brně a svůj současný domov mám v Jedovnicích, které se nacházejí v srdci Moravského krasu, kde bydlím s manželem Pavlem, dvěma dcerami Kristýnkou a Zuzankou a naší kočkou Maggie. Kdybychom si jako rodina dělali erb, tak by v jeho středu byl určitě oheň, protože kde je oheň, tam je domov.

Přestože jsem asi celou svou duší učitelka, tak moje cesta k učitelství rozhodně nebyla přímá. Vedla přes obchodní akademii, vyšší odbornou školu sociální, roční pracovní zkušenost ve stacionáři pro zdravotně postižené, díky které jsem měla možnost vyjet na týdenní studijní stáž do Portugalska až k pedagogické fakultě, kde jsem zase měla možnost pobýt měsíc na studijním pobytu v Moskvě. Během studia jsem jezdila na tábory pro děti jako oddílová vedoucí, pracovala jako instruktor a později seniorinstruktor v Lanovém centru Proud a také pracovala jako průvodce na horských zájezdech pro CK Alpina a stal se ze mne instruktor skalního lezení a lezení na umělých stěnách.

Díky svým dětem jsem objevila kouzlo dětských masáží a také dětské jógy, stala se ze mne lektorka kurzu efektivního rodičovství a také organizátorka pobytů pro maminky s dětmi. Mou oblíbenou knihou se stal Líný rodič Toma Hodgkinsona a velkou inspirací Summerhill. Pořád se ráda učím a poznávám nové věci. Také jsem se ujistila v tom, že chci být UČITELEM, ale ne v ledajaké škole, ale v takové, která bude respektující a svobodná, kde se budeme všichni vzájemně učit a inspirovat. Jsem ráda, že se mi takovou školu podařilo najít a stát se její součástí.

Napsat mi můžete na: tereza.mrhalkova@jezekbezklece.cz

Juraj Matis

– V Ježkovi působím od poloviny května 2018

„Načo sú vedomosti, ktoré nemajú praktické využitie?“

„Nie je také dôležité to, čo sa nám deje, ale to aký postoj k tomu zaujmeme“.

Pochádzam z Ružomberka – malebné to mesto na úpätí Veľkej Fatry. Po gymnáziu som nastúpil na psychológiu na FF MU, ktorú som nedávno dokončil, z čoho mám veľkú radosť, pretože jednak môžem robiť prácu, ktorá mi dáva zmysel a je môjmu srdcu blízka a tiež, pretože som konečne úspešne dobojoval svoju cestu štátnym vzdelávacím systémom (uff).

Mám veľmi rád všetky druhy športov, prírodu, umenie, praktickú filozofiu, sebarozvojové knihy a humor. Za najväčšie bohatstvo považujem životnú múdrosť a skutočných priateľov. Fascinuje ma zázrak tohto sveta a možnosť jedinečnej slobodnej cesty životom, ktorú máme. Verím, že najväčšou prekážkou na ceste za skutočným životným šťastím sme si my sami. Myslím tým napríklad domnienky, ktorým veríme; strachy, ktorými sa blokujeme; spôsob, ktorým myslíme; pocitmi, ktorými sa nechávame unášať, atď. Najhoršie je, že si tento náš vnútorný svet v špirále každodenných starostí väčšinou ani neuvedomujeme a tak strácame možnosť slobodných vedomých činov a rozhodnutí. V tomto smere mi veľa odhalila prax mindfulness, ktorú považujem za základný kameň sebapoznania a cesty za slobodou.

Mám veľkú radosť, že mám miesto v Ježkovi bez klece, a som vďačný za tú „náhodu“, že sa uvoľnilo práve v čase keď som si hľadal prácu.

Napsat mi můžete na: juraj.matis@jezekbezklece.cz

 

Gabriel Bardon

V JbK se věnuji estetické a pracovní výchově, působím rovněž na pozici asistenta pedagoga.

Můj zájem o svět informací byl od počátku, v drtivé většině, podnícen z prostředí mimo školu. Vždy jsem si našel místo, kde uměli to, o co jsem měl zájem, a tam jsem se naučil všemu, co jsem v tu chvíli potřeboval. Když jsem tu možnost neměl, prostě jsem šel a pustil se do toho sám.
Dělám to tak vlastně doposud.

Měl jsem přirozeně štěstí tzv. synchronicity, která mi dopřála vždy vhodných lidí, kteří mi předali to, oč jsem usiloval. Myslím, že každému člověku se takovéto příležitosti otevřou, pokud jde správným osobním směrem.
Když jsem studoval nebo absolvoval různé kurzy a vzdělávací semináře, vždy jsem to dělal pro zkušenost, ne pro papír. Tyto hodnoty jsem vždy zastával, protože mi dávají plnohodnotný smysl.

Dodnes si silně pamatuji mé nadšení v momentech, kdy se učitel trefil do mých nenaplněných potřeb něco pochopit. Bohužel takových chvil bylo málo a ve mně sílil pocit, že já sám si chci řídit své vzdělávání, a ne pouze pasivně čekat, co mi bude předkládáno jinými.

Jsem šťasten, že jsem na místě, kde mohu působit s radostí, předávat své znalosti a zkušenosti, protože vlastně jinak bych to ani už dělat nechtěl.

Napsat mi můžete na: gabriel.bardon@jezekbezklece.cz

 

Lucie Najdekrová

Motto: „Odkud pocházíš? Ze svého dětství.“ Saint-Exupéry

Jsem Ostravačkou, žijící v Brně.

Jako malá jsem si často hrála na přísnou učitelku. Základka mne bavila, byla jsem totiž šprtkou se samýma jedničkama. Gympl mi tenkrát přišel taky fajn, až teda na horší známky z maturity. Pak jsem se přesunula do Brna na výšky a po nich pěkně za fluorescenční mikroskop a do molekulárněbiologické laboratoře. Mezitím jsem hrála florbal, měla děti a díky nedostatečným ambicím opustila vědu. Vyslyšela jsem svůj dětský sen, začala studovat ostravský pajdák a našla dream job. V JbK mezitím hledali někoho na fyziku a chemii, tak jsem jim vyplnila dotazník s tím, že mám kvalifikaci učit přírodopis a jestli mě teda chtějí. Odhlasovali že jo, a tak mne tady už od roku 2019 mají. Dělám přírodovědnou úču, výchovnou poradkyni, trošku tělocvikářku, učím v projektech klidně i háčkování a vyšívání a chodím na lekce k ostatním dospělákům. Každý den se těším do práce mezi všechnu tu skvělou sebranku a jsem fakt vděčná Gábině, že i ona poslechla svůj dětský sen.

Napsat mi můžete na: lucie.najdekrova@jezekbezklece.cz

 

Štěpánka Červenková

– V Ježkovi se věnuji předmětu matvědy a jazyky.

Pocházím z Otrokovic na Zlínsku a náhoda tomu chtěla, že jsem se dostala na studia do Brna, kde mě zaujala kombinace studia matematiky a angličtiny. Představovala jsem si, že jednou budu učit jinak a zábavněji, než jsem zažívala sama. Narození mých dvou dětí, pozorování jejich nekonečné zvídavosti a důvěry mi pak dodaly odvahu hledat ještě něco jiného než jen milou a přívětivou školu. Opět šťastnou náhodou (moje motto tak lze asi vystihnout následovně: Ono to nějak dobře dopadne) jsem narazila na Ježka bez klece, kde jsou děti rovnocennými partnery, můžou a umí si říct, čemu se s kým chtějí věnovat. Tak jsem zatla drápek a v JbK se objevuju od roku 2017, kdy odpovídám na otázky z matematiky, hledám odpovědi na otázky z fyziky, povídám si s ostatními anglicky, miluju deskové hry, které hraju ráda a často, někdy vařím sobě i jiným a zkrátka tady žiju time of my life!

Napsat mi můžete na: stepanka.cervenkova@jezekbezklece.cz

 

Cyril Kubiš

– V Ježkovi pracuji na pozici hudebkáře.

Hudba se stala mojí celoživotní cestou, po které jsem šel nejen jako interpret (houslista), ale i jako muzikolog, dirigent, pedagog, skladatel a organizátor hudebního života. Až problémy, které mi znemožňovaly hudbu realizovat, mě přivedly k hledání hlubší kvality života a meditacím. Získal jsme poznání, které se projevilo nejenom v novém pohledu na svět hudby a rozvoji hudebníka, ale celkově v mém vlastním životě. Nabyté zkušenosti jsem zachytil v publikacích Hudební hry, aplikaci Neutee a také v hudbě na svých CD. Jako průvodce hudebníkovou duší předávám poznání dál na hudebních školách, kurzech a festivalech. Přednáším o trémě, improvizaci, správném cvičení a také o tom, jak se postavit k poslání hudebníka v dnešní době.

Napsat mi můžete na: cyril.kubis@jezekbezklece.cz

 

Blanka Maroušová

– V Ježkovi pracuji na pozici asistentky.

Původně jsem z Blatné na jihu Čech, kde jsem prožila pěkné dětství. Když mi bylo necelých šest let, vzali nás se školkou do LŠU, kde nás testovali, hodíme-li se pro výuku na hudebního nástroje. Protože jsem zlobila, žádné doporučení mi nedali. V první třídě jsem ale chtěla hrát na harfu. Hned, jak jsem zjistila, jak se ten nástroj jmenuje, jsem bez vědomí rodičů běžela do místní lidušky, aby mne to naučili. Dodnes si pamatuji scénu, jak paní učitelka Řezníčková přerušila výuku klavíru, aby té udýchané holčičce ve dveřích vysvětlila, že v malém městě, jako je Blatná, se samozřejmě výuka hry na harfu nekoná, a tak jsem se musela spokojit s flétničkou, později příčnou flétnou. Hrála jsem v orchestru, zpívala ve sboru a vystupovala s místním ochotnickým divadlem. Moc mě bavilo být mezi lidmi a nejvíc jsem milovala pocit, že jsem součástí něčeho většího, kde cítím, že každý je jedinečný a přitom dohromady tvoří jeden harmonický celek, že i moje trylky, můj hlas nebo má replika sem tam okoření celou tu parádu hodnou potlesku.
Svůj dospělý život jsem věnovala ochutnávání a zkoušení všeho možného. Byla jsem barmankou i vychovatelkou na základce, učila jsem výtvarku v lidové škole umění, restaurovala jsem nábytek, založila a přes dvacet let jsem vedla Občanské sdružení Vaňkovka. Už patnáct let pořádám se svým mužem mezinárodní výtvarná symposia pro umělce s mentálním postižením, jsem také šéfredaktorkou časopisu.
Mojí největší školou jsou naše čtyři děti momentálně ve věku od šesti do osmnácti let se svými kamarády, kteří v houfech okupují všechna místa, kde se vyskytujeme (a stále více i ta, kde právě nejsme). Mou velkou školou byly školy, do kterých mé děti chodily. Vím přesně, jak se dá dětem znechutit touha po poznání a jak zadupat jejich zájem o cokoliv. Jsem moc ráda, že mohu být u toho, když se to bude dělat jinak a že se všichni staneme důležitými a jedinečnými součástmi něčeho velkého…

Napsat mi můžete na: blanka.marousova@jezekbezklece.cz

 

Markéta Machourková Sedláková

Od roku 1994 pracuji v účetní a daňové oblasti. Začínala jsem v soukromé firmě jako asistentka ředitele. Později jsem si rozšířila své ekonomické vzdělání na ročním kvalifikačním účetním kurzu, který jsem úspěšně zakončila certifikátem. Od roku 1999 se této oblasti aktivně věnuji jako OSVČ.

Mám tři děti. Dvě z nich mají již ukončenou povinnou školní docházku ve státní škole.

Přestože nám po naší sametové revoluci uplynulo bezmála více jak dvacet let, školství nám z mého pohledu stojí stále na stejných základech jako kdysi. V širším pojetí jsou to dobré základy, jenže záleží, z jaké strany stavíme. Naštěstí nám tato doba dává možnost svobodného výběru. Tudíž myšlenka, kam dát do školy své třetí dítě, byla zcela jasná. JINAM.

Po neustálém hledání a navštěvování škol jsem nakonec před rokem a půl založila neziskovou organizaci s myšlenkou vybudovat svou novou základní – alternativní školu. Tato cesta mě dovedla až k zřizovatelce Ježka bez klece, paní Gabriele Ježkové. Hned při prvním setkání jsem věděla, že její myšlenka svobodného vzdělávání zcela zapadá do té mé. Naše cesty se od této chvíle spojily.

Ve škole mě uvidíte jako rodiče a také jako aktivního „zaměstnance“, který se stará o finanční, ekonomickou a účetní problematiku.

Těším se na společné budování Ježka a spokojenost našich dětí a bezmála i spokojenost Vaši – rodičů.

Napsat mi můžete na: marketa.machourkova@jezekbezklece.cz

 

Naira Bernkopf

– Od ledna 2015 pracuje na pozici asistentky pedagoga, od února 2017 na mateřské, následně rodičovské dovolené.

Narodila jsem se v Tbilisi, hlavním městě Gruzie. Mám arménské a tatarské předky, ale vyrostla jsem v Rusku. Takže mám všechno pomíchané a otázku, jakou mám národnost, moc ráda nemám, protože nikdy nevím přesnou odpověď.

Do Česka mě přivedlo manželství, které rozdělilo můj život na dvě krásné doby: život v Rusku a život v Česku. V Rusku jsem vystudovala ruskou literaturu a učitelství ruštiny. Vyučovala jsem literaturu a rétoriku na střední umělecké škole, doučovala jsem soukromě rodilé mluvčí a cizince. Často jsem se zúčastňovala různých mezinárodních akcí, studentských výměn apod. Bavilo mě vždycky poznávat lidi z jiné kultury, seznamovat je se svými tradicemi a zvyky, ukazovat život ve své zemi – být průvodkyní.

V České republice se můj život velmi změnil. Dodělala jsem v Brně magisterské studium z ruštiny. Ale postupně jsem začala pracovat jako asistentka dětí s poruchou autistického spektra. Ta práce mě hodně naplňuje, inspiruje a učí hlavnímu – že někdo kolem nás může být jiný než my. Tolerance a respektování jiného člověka, jeho potřeb, vlastností a názorů jsou podle mě zásadní podmínky pro zdravou komunikaci v současné společnosti. Jsem ráda, že jsem součástí kolektivu, se kterým sdílím svoje myšlenky a názory.

Napsat mi můžete na: naira.bernkopf@jezekbezklece.cz

 

Ivona Sedláková

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ – Mark Twain

Pocházím z Brna, je to místo, kde cítím své kořeny a vždy ho budu svým způsobem považovat za domov. Jenže po letech dospívání a objevování mnoha směrů jsem si ten domov objevila sama v sobě. Zjistila jsem, že nezáleží jestli jsem v bytě v Brně nebo ve Španělsku a že moje duše chce víc, než si vybrat jen jeden způsob žití. Chce bořit zaryté vzorce a představy o tom, co jde a co ne.

Vystudovala jsem speciální pedagogiku se zaměřením na logopedii a surdopedii, ale po letech práce na rozmanitých podnikavých i vzdělávacích projektech jsem se našla v mindfulness (všímavosti). Aktuálně tvořím aplikaci pro děti na podporu všímavosti, projekt VivaŽena ušitý na míru všem ženám a realizuji seberozvojové workshopy pro dospělé. Zkrátka se snažím hledat takové cesty, abych mohla své nomádské touhy naplnit a zároveň dělat to, co mě baví a naplňuje.

Ve škole působím jako vychovatelka neboli ranní otvírák či odpolední zavírák již od úplného začátku. Tato pozice postupně přešla v asistenta pedagoga a pomoc s administrativními záležitostmi všeho druhu. Neustále se to mění, dle mých aktuálních potřeb. Ale ať už moje pozice v JbK bude jakákoliv, je to pro mě místo, které mě inspiruje, kde můžu být sama sebou a především místo, kam se vždy ráda vracím.

Napsat mi můžete na: ivona.sedlakova@jezekbezklece.cz

Marek Vejrosta

– V Ježkovi mám na starost tělocvik, dílny a informatiku.

Moje cesta k práci učitele začala díky fotbalu. Od mala jsem hrál fotbal, který mě opravdu baví a naplňuje. Od té doby je sport součástí mého každodenního života, i proto jsem se rozhodl nastoupit na učitelství na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě. K tomuto studiu jsem si zvolil také druhý obor na pedagogické fakultě, a to technickou a informační výchovu.

Často se účastním mimoškolních sportovních aktivit, letních brigád na táborech a sportovních akcích. Postupem času jsem také začal trénovat děti v přípravkových kategoriích ve fotbale. Uvědomil jsem si, že práce s dětmi mi dává opravdu smysl.

V posledním ročníku studia jsem začal vyučovat v klasické škole tělesnou výchovu, ale přístup ke vzdělávání dětí mi tam nebyl blízký. Proto jsem hledal alternativy a narazil na Ježka bez klece. Kde se mi líbí, že se každý může věnovat tomu, co ho naplňuje a přitom být respektován ostatními. Jsem rád, že toho mohu být součástí.

Napsat mi můžete na: marek.vejrosta@jezekbezklece.cz